neděle 11. února 2018

Velká Úpa, Pec pod Sněžkou - červen 2017

Dny výletu: 11. - 13. 6. 2017
Strávili jsme příjemné tři dny  v Krkonoších, ubytováni v penzionu na svahu Portášek.
K tomu kopci mám spoustu vzpomínek z dětství - na prázdninové "lyžáky" :) Zpočátku tu ještě nestála ani lanovka, vrcholem lyžařského týdne býval pochod s lyžemi na ramenou do Pece, lanovkou na Růžovou horu a pak báječnou cestou plnou hoblánků na Portášky. S tím kopcem jsme se pak prali, mně se v hlubokém sněhu  nikdy dobře nejezdilo. Tak tu mám alespoň spojení se zimou, když píšu s takovým zpožděním...







  • Na Růžohorky

Přijíždíme brzy, do ubytování máme ještě čas. Výlet ale může začít hned. Tak honem kolobky z auta ven a jdeme. Do kopce koloběžky tlačíme, aspoň se máme o co opřít.
Jdeme tudy na Mapy.cz


Míjíme boudu Jana.

Za chvíli jsme nahoře na Portáškach. V pozadí je vidět Černá hora.


Pokračujeme na Růžohorky. Vidíme Studniční horu, sněhové pole, co někdy vypadá jako Československo a Luční horu.


Chata Růžohorky - 1250 mnm
Na počátku 17. století založili chalupníci z Velké Úpy luční enklávu Leichnerbauden, která nese od roku 1945 název Růžohorky. Ty byly neznámějším seništěm obce Velká Úpa, kam místní hospodáři vyhánějí na léto svůj dobytek na pastvu. Sklízeli trávu a seno potom v zimě sváželi na rohačkách do údolí.
Na tomto místě nechal původní majitel Ignaz Richter v roce 1903 vystavět horský hostinec pod původním názvem Richters Leischnerbaude, který sloužil k občerstvení a ubytování turistů mířících na Sněžku. V téměř nezměněné podobě Bouda Růžohorky slouží dodnes.

Na Růžohorkách si posedíme, občerstvíme se a  potom si užijeme parádní jízdu dolů.
Lidí chodí málo a my jezdíme pomalu,  nikoho nestrašíme... No, nás párkrát překvapilo auto. A taky ty strouhy přes cestu.

Tady už jsme skoro u našeho penzionu.




  • Do Obřího dolu


Druhý den sjedeme do Velké Úpy a podél silnice míříme do Pece pod Sněžkou.
To je památeční pohled na chatu mých zimních "lyžáků". Vlastně i v létě jsme sem s rodiči jezdili.


V Peci pod Sněžkou  -  v centru - se mi vůbec nelíbí. Je tu velké betonové staveniště. Nedokumentuji to, nechci se na to dívat.

Podél Úpy se blížíme k Obřímu dolu.

Zajímavý, skoro pravoúhlý soutok Úpy a Modrého potoka.



Už vidíme Sněžku.
Doufám, že si ještě někdy na Sněžku Obřím dolem pěšky vyšlápneme.


Dneska to ale nebude, máme koloběžky, tak musíme zastavit tady u kapličky.


Úpa tu má pěknou barvu.




Zajdeme ještě do Boudy pod Sněžkou na kávu. Mají tu malé hospodářství.
Takovouhle fešáckou zrovna ostříhanou Lamu Alpaku.


Lama Alpaka
Alpaka je domestikovanou formou lamy. Je to velmi otužilé a nenáročné zvíře, které indiáni odedávna chovají hlavně jako zdroj velmi kvalitní vlny a netučného masa. Lamy společně se svými nejbližšími příbuznými velbloudy tvoří v rámci řádů sudokopytníků zvláštní podřád - mozolnatci.
Alpaka byla domestikována již starými Inky a v době objevení Ameriky to bylo jediné domácí zvíře kontinentu. Lamy bývají nazývány horskými velbloudy a nejtypičtějším výrobkem z alpačí vlny je jihoamerické pončo.

Tak i druhý den je výlet jenom malý a lenivý. Jeli jsme tudy na Mapy.cz
Cestou zpět ještě vyjedeme lanovkou na Portášky, abychom si zas užili zpáteční sjezd.

Ale třetí den bude výlet větší s pěknými rozhledy.


  • Na Hnědý vrch a okružní cestou nad Pecí, po úbočí Černé hory zpět do Velké Úpy

zase sjedeme do Velké Úpy, podél silnice do Pece a dál pod lanovku na Hnědý vrch.
Trasa k lanovce na Hnědý vrch. a potom Trasa z Hnědého vrchu.

Vyvezeme se nahoru, přes chudák les pohled na Sněžku a spol. Jinak se ale lesy v Krkonoších hodně vylepšují - zas tu snad bude víc smíšených porostů :)


Z rozhledny

to je hned lepší pohled - sněhové pole, Studniční, Obří důl, Sněžka a Růžová hora.


A tudy pojedeme - směrem k Černé hoře.



Připojíme se k cestě, která vede z Liščí hory, sjedeme k Lesní boudě a od Hrnčířských bud stoupáme k Pražské boudě.

Sněžka a před ní Růžová hora

Pražská bouda

Kolem Kolínské boudy míříme k Černé hoře. Vystoupáme až  na tzv. Václavák, k rašeliništi. Tady odbočíme na žlutou značku.
Už jen kousek stoupáme.

A otevřou se nám výhledy na místa, kudy jsme přijížděli. Vpravo je nepatrně vidět rozhledna na Hnědém vrchu, Liščí hora

 Vpravo červené střechy Kolínské boudy.



Vlašské boudy



Najednou vidíme údolí Velké Úpy až do Pece.



A potom také pohled na svah Portášek.



Z lesa se vynoříme u kostela Nejsvětější trojice



Kousek přes přes silnici máme lanovku na Portášky, tak se zas vyvezeme, abychom si naposled vychutnali jízdu dolů k penzionu.

Pro info: lanovky na Portášky i na Hnědý vrch berou bez problémů koloběžky i kola. Ale lanovka na Sněžku ne. Na Sněžku - to chápu. Ale neberou je ani na Růžovou horu. To je škoda.

V textu čerpáno z tabulí místní naučné stezky

2 komentáře:

  1. Jak já se těším na jaro :). Když jsem teď viděla ty kouzelné výhledy, svěží jarní zeleň a žluté květy v ní, hned bych si sedla na některou louku přímo do trávy a dívala se do dálky na údolí, kopce a různé odstíny zeleně. Zatím jsem nebyla ani v Krkonoších, tolik nádherných míst v té naší malé zemičce máme. Někdy mě trochu deptá, jak málo jsem toho doposud viděla, ale pak se zase hned raduji, že toho ještě můžu vidět spousty a mám se na co těšit. A na další výlety se těším opravdu velice :). Příjemný byl i tento blogový, Tebou zprostředkovaný. Díky za něj. Přeji krásné dny :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, milá Zdeničko, za milá slova :) Taky jsem šťastná, že máme tak krásnou, zelenou a zvlněnou krajinu. A pořád máme co objevovat.

      Vymazat

Děkuji za návštěvu, komentář mě potěší :)